Emoční leadership mě navedl na změnu
09.11.2010, autor: Kateřina Jonášová, Richard Žalud, ADLER Czech a.s.
Richarde, ty jsi absolvoval Expertisí program Emoční leadership. Co ti přinesl a jaké z něj máš pocity?
Já jsem z toho programu nadšený. Vnímám ho jako místo, kde jsem se mohl podívat za dveře místnosti, ve které jsem ještě nebyl. Vnímám ho jako možnost najít v sobě novou krásnou zahradu. Umožnil mi podívat se sám na sebe, na to, jak žiju, a zodpovědět si pár otázek, které mi začínaly chodit hlavou. V tomto to bylo úžasně objevné a obrozující.
Jaký vliv to mělo na tvou manažerskou práci a jaký po lidské stránce?
Vliv pracovní se projevil velmi rychle, protože jsem si uvědomil, jak často se ve své manažerské praxi uchyluji k mentoringu. Protože své lidi hodně často směřuju k řešení, které mně přijde dobré. Je to efektivní, ale na druhou stranu to není příliš o svobodě těch lidí. Takže jsem zpomalil, vědomě jsem schopen dávat prostor tomu, aby naše diskuse probíhala mnohem více do hloubky. A překvapuje mě, jak lidi nacházejí krásná řešení, která jdou často tím směrem, kterým bych se vydal i já, ale jsou ještě o něco obohacené. Mám pocit většího spojení se svými lidmi. Zásah je v tom, že v rámci manažerské práce jde všechno mnohem snáz. To, co já jsem dříve vždy dělal energií a tlakem, jde najednou synergií a společným tahem. Změna přístupu. Dosažení výsledku je mnohem jednodušší, protože není tak energeticky náročné. Můj tradiční manažerský styl spočíval v tom rychle nalézt řešení, rychle najít cestu, která vede k cíli a navedu na ni své lidi. V jistém slova smyslu se dá říct, že je i zmanipuluju, tedy v tom, co vnímám jako dobré. Není to jejich cesta, je to cesta jejich důvěry vůči mně. Dnes tam ta důvěra samozřejmě zůstává, ale je skvělé dát jim prostor, aby můj směr měli možnost využít jako kompas. Kompas, podle něhož se pak rozhodnou, kam se vydají.
A co se týká osobního, soukromého, tak mi kurz přinesl možnost podívat se sám na sebe. Zvolnil jsem životní tempo. Koukám se na to, co se děje v hlavě a srdci a můj život je dneska pomalejší, ale hlubší.
Ono sousloví „emoční leadership“ vyvolává určité představy. Jaký byl rozdíl mezi tvou představou a tím, s čím ses pak opravdu setkal?
Já jsem do Emočního leadershipu šel s tím, že zvládat emoce umím a že Emoční leadership bude o tom, jak ty emoce zvládat ještě lépe a jak díky tomu být dobrý leader nebo manažer. V rámci své přirozenosti jsem schopen hrát spoustu rolí. Takže moje očekávání spočívalo v tom, abych se ještě lépe naučil hrát další role. A výsledek je ten že jsem ty role přestal hrát. Z mého pohledu, kdybych to hodnotil optikou toho skoro třičtvrtě roku zpátky, tak kurz emočního leadershipu nenaplnil to, co jsem od něho čekal, ale já jsem za to hrozně rád. To, co mi to přineslo, totiž několikanásobně převýšilo to, co jsem od kurzu čekal.
Ty dveře, které se ti otevřely, jsou ty, kde je úspěch a bohatství?
Vůbec ne, úspěch a bohatství v tom běžném slova smyslu byly před těmi dveřmi. To, co je za těmi dveřmi, je život, příjemný a opravdový.
Takže spíš naplnění a well-being?
To ano, já jsem to chápal v tom běžném slova smyslu jako to vnější pozlátko, to, co jsou symboly bohatství, auta, domy. Dneska mám postoj – dvě auta, dva domy – no a co? Já jsem celý kurz emočního leadershipu prožíval jako šanci podívat se dovnitř, do sebe. Celou dobu jsem si nabíral návod, jak pracovat sám se sebou. Možná je to sobecké, ale pro mě to není nástroj na ovládání jiných lidí. Možná je toto ten oheň, tedy schopnost podívat se sám na sebe.
Kdybys měl dát doporučení svým kolegům, co bys jim řekl? Jaké je podle tebe poselství toho programu?
To moje doporučení, které už zaznělo a dopadlo na úrodnou půdu, bylo o tom, že prožití celého toho modulu s Emanuelem Byrtusem jakožto skvělým průvodcem, je záležitost, která umožní podívat se na sebe samotného pravdivýma očima a poznat, že zaběhaná schémata nejsou zdaleka jediným místem pro život. A to mě obohatilo. Říkám jim: Jdi prožít něco, co mě opravdu posunulo úplně jinam.
Kdybys měl program zhodnotit jako celek, co bys ocenil?
Osobnost Emanuela a způsob, kterým vede. Pro mě to bylo přirozené vedení, a i já, který nerad uznává autority, jsem jeho autoritu hladce přijal. Program má spoustu skvělých bodů a skvělých informací, ale je tam důležitá harmonie spojení.
To je důvod, proč expertisí programy jsou takto velké a takto náročné...
I ten Emoční leadership by se dal rozdělit na několik modulů a já bych se vydal jen na ten, který mě zrovna nejvíc zajímá. A je to věc, která skvěle funguje, ale není v tom pravý vhled a celkový rámec. Možnost pracovat déle a vrstvit ty věci na sebe v přirozeném sledu dává člověku to, že je můžete opravdu začít používat. Práce lektora a celé skupiny je pak v tom, že nenechají lidi usnout v tom, co si jednou nabrali. U těch kratších kurzů já vnímám jako největší problém, že opět rychle spadnete do rutiny. U těch dlouhodobějších programů vznikají vazby, které říkají, proč tohle. Takže člověk mnohem snáze a lépe udrží pozornost na tom novém stylu a poznání, na tom, co se naučil. A začne to převádět do praxe.
Díky za rozhovor.
Kateřina Jonášová, publicistka
Zdroj: Expertis